na Blog.cz

Ian: Jo, děláme všechno osobně. Naše merchandise(věci "na prodej"), design alb i webovky... To sme všechno my. Myslim si, že když s hudbou trávíme tolik času, měli bysme si i sami rozhodovat, jak co bude vypadat, ne přenechat to někomu jinýmu.

Jamie: Jou design je cool, stejně jako celý umění.

Ian: Když už máš nahrávku, potřebuješ jí dát dohromady s tim pravym vzhledem. Kdybysme si mohli sami natáčet video, dělali bysme to.

Ian: Víš co, jediný video, kde sme mohli v klidu zrealizovat náš vlastní nápad, bylo naše poslední (to jako že Cant Catch Tomorrow?? :D) pravděpodobně nejlepší. Do všech ostatních se nám cpala nahrávací firma.

To znamená, že se vám žádný vaše dosavadní video nelíbí?

Ian: Ne. Jediný video co ještě jakž takž ujde je Burn burn, tam sme do toho mohli taky kecat. Když se zamyslíš, tak videa který sme mohli ovlivnit sou dobrý, a ty, který dělala hlavně firma, sou sračky.

Ian: To s mym názorem nemá co dělat, sou to sračky!

Ian: Já ne, nebylo to to, co to mělo bejt. Mělo to bejt pochmurnější.

Jamie: Ale stejně je dobrý. Ukázalo to to,co sme chtěli říct a jaký sme, ne jako ty ostatní videa.

Jamie: Děláme vtípky, sme veselí...

Ian: Myslim, že CCT to ukázalo líp, s větší vážností, přesto sme se nasmáli...

Jamie: Vážnost? Nemáme žádnou vážnost!

Jamie: Díky. Ale myslim, že se až tak úplně nehodí k tomu songu.

Ian: Přesně, díky!

Jamie: Ale přesně o to šlo!

Jamie: Nemělo bejt přece tolik pochmurný a strašný...

Ian:(skočí do řeči) Víš o co šlo? Mělo to bejt pochmurný asi jako Charlie a továrna na čokoládu. Ale tak to nebylo. Problém je v tom, že nemáme na vlastní videa techniku. Musíme se obracet na režiséry a to sou někdy totální blbci. Máme ale štěstí, že teď nám dělá videa náš kámoš a ten jakž takž přebírá naše pocity.

Jamie: Jindy sme prostě neměli peníze. Takže, když nemáme peníze, musíme si je pučit. A když si takhle hezky pučujeme, dřív nebo pozdějš příde otázka "Moment, na co to vlastně potřebujete?"

Ian: A když se dozvěděj, že na video, začnou hned nadhazovat "my vám teda pučíme, ale chtěli bysme ve videu vidět pár skateboardistů". My ne, a proto toho někdy necháme.

Jamie: Fakt, že sou naživu.

Ian: Přesně, jejich existnece. (výgeb)

Jamie: Můžou mluvit a myslet.

Ian: To, že maj názory. Bylo by lepší, kdyby je nikdo z nich neměl, to by se potom jelo coolově, moh bych si dělat, co bych chtěl, a bylo by to jenom o... mě. Byli bysme nejlepší skupina na světě! (výgeb) Bez toho že by mě 5 lidí zdržovalo!

Jamie: Přesně, toe to proč stojej za to naše turné - pořád se tlemíme. Myslim, že nikdo nás většinou nevidí smát se, všichni si myslej že sme vážný, kvůli našim fotkám a videím. Ale my se fakt pořád smějeme, celou možnou dobu!

Ian: Vygebenej bus.Jamie: Jj, i když se nic moc nedaří, smějeme se stejně.

Ian: Myslim, že ten by bez toho kafe neudělal zhola nic. Lee se vzbudí a rozjede pátrání po svym kafi, je jedno kde zrovna sme.

Ian: Jo to nám dycky řiká.(výgeb)

Ian: Hm, to je mi docela jedno, touruju s kymkoli.

Jamie: No kdybysme sme mohli vrátit do 80. let, bylo by to zajímavý, ale teď...

Ian: Jo, myslim že by to bodlo, ale v podstatě bych touroval s každym.

Jamie: Je hodně dobrejch cool bandů, ale vlastně ten, ve kterym sem já, je můj nejoblíbenější.

Ian: Ale je fajn, když můžem pomoct lokálnim skupinám, jako třeba The Blackout a The New 1920s, protože sou dobrý.

Ian: Hlavní sou ty plány na album. Chtěli bysme jet turné, z toho udělat záznam (že by konečně DVD? x)) a samo hodně festivalů! Chtěli bysme hrát na tolika festivalech jak to jen bude možný - Rock Am Ring, Rock Im Park (Německoooo? x)) a Hurricane... Nejrači všechny. A doufejme v září nový album, na kerý se strašně těšim!

Ian: Bylo to album co sme vždycky chtěli napsat. Chtěli sme songy s nějakym podtextem a takový pak celý album. To sme teda udělali, užili si spoustu srandy, hlavně když sme hráli naživo… Teď sme na počátku přípravy novýho kousku.

Ian: Jo, chtěli bysme ho vydat už příští rok. To sme ještě nikdy neudělali, vždycky byla mezi albama nemalá pauza. Tentokrát bysme chtěli připravovat už při turné. Dřív než si to lidi šecko uvědoměj budem zpátky s novym kouskem.

Ian: Ňák tak nijak. My chcem dělat hudbu která se nám líbí a při psaní zůstat věrní sami sobě. To je to, jediný čeho se držíme. To pak můžem vydat něco víc popovýho, nebo zase jindy tvršího. Nepřemejšlíme nad tim, kolik fanoušků sme nas*ali, jako už vůbec nevedeme to motto "I když se nám ten song nelíbí, nechte nás ho dodělat, nějakej fanda by si moh pošmáknout". To bysme byli strašně komerční.

Ian: (skočí do řeči)…do všech žánrů? Oou jo.

Mike: To mě štve.

Ian: Jasně, asi před dvěma rokama sme byli numetal, teď sme prej emo, denně se to mění :D

Ian: New emo.

Mike: Nebo elmo!

Ian: Nebo momo? Meumo? (výgeb)

Ian: Že sme sráči.

Mike: (trpce) Já eště furt vzpomínám na to kolem nu metalu…

Ian: Lidi si myslej, že sme namyšlený sráči, nevim proč. Tim síš že nejsme, teda hlavně já ne. Víš co, nedávno sem se o tom bavil se Seanem (The Blackout) a on mi vyprávěl, že někdy to řikaj i o něm. Ale vlastně je to o tom, že máme svůj smysl pro humor, kterej sem tam někdo nepochopí a pak si udělá názor, že sme arogantní.

Ian: Toe takovej nepsanej zákon: Fanoušci si můžou řikat co chtěj, ale členové skupiny ne. Chápeš ne? Když někdo ze skupiny něco třeba namítne, fanoušek hned "Proč si mi to udělal, já sem tvůj fanoušek a koupil sem si tvojí desku… Jaks jen moh?" Je to snad v pohodě, že o mě může řikat hovna a když mu chci odpovědět, vytasí tuhletu věc? S*át na to. To si rači nekupuj to album a nahoď se mnou řádnou diskuzi. Nemáme k fanouškům takovej ten vztah "Já sem hvězda ty kupuj moje desky a mlč." Klidně s nima pořešíme nějaký jejich námitky a tak. Kolik skupin tohle dělá?

Ian: No moc jich nebylo. Většinou ty diskuze nestály za nic. Spousta lidí nemá argumenty, jenom melou sračky.

Ian: Nooo… My jsme všichni velmi otevření novým nápadům a rádi o nich pohovoříme, jako v nějakém diskuzním kroužku. Néé vážně, prostě děláme hudbu podle sebe, a ne zas takový to "Buďme tvrdší, to se bude prodávat". Kašlem na to, jedem si podle sebe i kdyby se neprodal ani kus…
Jamie: Je dost jednoduchý nám do toho kecat, ale tohle nám v ničem nepomůže.

Ian: (přemýšlí) Chtěli sme… Jedinou a hlavní věcí bylo napsat něco, co má nějakej smysl. Tak jako že ten song dobře zní a je o něčem, ale v podstatě je docela jednoduchej. To ale neznamená, že takový bude i příští album, až tolik se myslim nezměníme.

Jamie: Uvidíme co z toho vznikne, ale rozhodně to nebude nic v tom smyslu "Tohle je zrovna in" a tak…

Lieberation Transmission bylo od bristkých médií přijato velmi dobře. Přesto, máte pocit, že musíme pro stejný úspěch pracovat dvakrát tvrději než nějaká americká skupina?

Ian: To nebyly jenom britský média, ale i úplně celosvětovej tisk! :D Ale nooo… Jo máme ten pocit. Z nějakýho důvodu zlstane pořád nepochopený a někde zastrčený. Včera při jednom rozhovoru nám cpali, že zníme stejně jako P.O.D. To sem byl upe mimo a skoro sem chtěl odejít. Který z našich třech alb si jelo na rapu? No dobře, možná nějaký dema, ale ty lidi žádný z ncih neznali! I když ty dema se taky nedaj počítat. Kolik nám bylo? 17? Nikdy nebyly zvěřejněný, má je jen asi dvacítka našich kámošů z Walesu. (a pár šťouravejch fandů :D) Nechápu, proč se nám tam ptali na věci tak starý, a ne na nic kolem našich tří alb.

Jamie: Zní to jako že sme vyměkli, že sme si teď nadělali do kalhot. Ne díky, od tří let používám záchod.

Ian: Někdy sme prostě nepochopený, eště bych tak ňák dodal, že když jedem na turné s nějakou skupinou, kámošema jako Taking Back Sunday nebo My Chemical Romance, znamená to, že děláme stejnou hudbu? Někdo si to myslí…

Jamie: A do toho pak "Jé vy ste hráli na Ozzfestu, tam se přece vůbec nehodíte"

Ian: Pořád musíme zahánět ty předsudky, lidi nás furt chtěj někam zařadit. V Británii je to trocha lepší, hrajem tam častějš a lidem už to dochází, víc nás chápou, dežto ve zbytku Evropy, kde tak často nejsme, se mínění o nás seklo někde v roce 2004. Ale přece se musíme vyvíjet ne? (Iane to máš jednoduchý, zajeďte do ČR a hned vás pochopim :D)

Ian: Hmmm možná… snad… asi už. Někdy se mi zdá, že sme moc cynický a fantazie kolem nás jen jakoby proplouvá. Zatím co sme zkoušeli, znělo to docela kýčovitě. Doteď sme si jeli v tématech co nás zajímaj, bavěj, ale nový album bude pochmurnější, mnohem víc pochmurnější.

Jamie: Já teda nic kýčovitýho projít nenechám. I když sme ve skupině a snažíme se bejt demokratický no…

Ian: Kdo ví… Ale fakt udělali sme jenom samý pozitivní alba, negativní bude něco novýho. Když si na to pomyslim nemůžu se dočkat, tohle nikdo nečekal!

Jamie: No fajn, ale teď si to vykecal…

Ian: No jo, ale eště to nikdo neslyšel :D

Ian: S ňákou naší? Ne všeobecně? :D Uělali sme pár dobrejch songů, ale tag jeden fakt nemůžu vybrat. I když teď by se hodilo bejt spojovaný s Can't Catch Tomorrow, což oblibuju, a i když sme to teď vydali… :D

Jamie: Ooch kdyby sme tag napsali "God gave Rock n'Roll to you"… Proti tomu bych nic neměl, taková klasa.

Jamie: Hej tak to potom "Bill and Ted saved the world song", ty zachránili svět!

Ian: Jo Kiss zachránili svět.

Jamie: (skočí do řeči) Ian rád tvrdí, že to šecko zmáknul sám…

Ian: No to teda ne ne :D S Jamiem sme oba vystudovali něco s uměnim, tag je to spolupráce. Vlastně jednou si můžem otevřít ňákou firmu kolem…

Jamie: To bych potom byl světově uznávanej umělec a ty…

Ian: Hej dělal sem už pro Channel 4 (britská televize), to je taky mezinárodní!

Jamie: Dělal si pro Channel 4, když zrovna hlásili o mě!

Ian: Myslim, že nejjednoduššejc se to dá popsat jako "nepředstírej bejt někym jinym". Znali sme hafo lidí, který se pořád snažili hodit se do různejch stylů a k různejm lidem, rači než aby byli tim kým sou. Místo toho bejt normální a svůj, končej lidi jako sbírky toho, co je právě cool.

Ian: Většinou přídeme s nápadama na videa, ale ty se odsunou! Ve skutečnosti sme tohle natočili docela levně, řežírovali to naši kámoši.

Mike: Mam rád Burn, burn.

Ian: Jo, to sme natáčeli v Camdenu, tak sme sebrali všechny kámoše a bylo to prostě namixovaný z kol, skejtů, bmx, roztleskávaček. Někerý videa když si představíš v hlavě vypadaj dobře, ale když je pak vidíš, je to úplně jiný. Ale hey, přece nemůžes mít úspěch se všema!

Ian: Jo, nejspíš 4:AM myslim. Pravděpodobně vyjde ňák těsně před Valentýnem… to byl vtip mimochodem.

Mike: Dycky se mi líbí ve Walesu, je to fajn, když se kámoši a rodina přídou podívat.

Ian: Londýn je dycky taky fakt cool, většinou se tu dobře bavíme.

Ian: Reading 2004, to bylo úžasný.

Ian: Miluje je všechny, každý vystoupení je skvělý jinak. Myslim, že festivaly sou…

Ian: Myslim že když sou z tý východní Evropy, asi mi moc nerozuměj. Chtěl bych mluvit víc jazykama, myslim že kdybych uměl chorvatsky nebyl by problém. Je to chorvatština? Je to jazyk nebo jenom variace ruštiny? A tak, to bych jim pak moh vysvětlit, že sem byl skoro otrávenej sójovym mlíkem.

Ian: Myslim, že sou cool, připomínaj mi časy samý dětský pohody.

Mike: Hlavně si myslim, že je mám rád, protože sme prostě šli a nahráli je. Měli sme spoustu nápadů a napsali všechny ty věci a prostě sme to neřešili… Všechno sme to dali dhoromady jednoduše proto, že sme milovali hudbu a nestrarali se, jakej je to styl a tak.

Ian: Každopádně sme byli jiná skupina. Jednoduše sme si mohli změnit méno a nikdo by nepřišel na to, že sou to ty samý lidi.

Mike: Jo to bejvávalo a bylo to to co sme chtěli dělat.

Ian: Ne protože, víš co, prostě se takhle neohlížíme, sou to všechno potřebný zážitky.

Mike: No ne že by mě to vyloženě štvalo, ale sou ňáký písničky, co sme udělaly, který nemám rád. To je prostě tak, seš ve skupině a ne každej může mít 12 songů na albu a všechny milovat…

Ian: Jo, musíš bejt něco jako "No nelíbí se mi tenle song, ale když ostatnim jo tak proč ho tam nedat".

Ian: 80. léta! Ne nemyslim jako že pop, spíš hardcore metal jako Megadeath a Metallica, Faith No More, pak taky The Police, The Clash, Dran Duran. Tak ňák všechno dohromady od počátku těch 80.let do 1989, kdy všechno vypuklo s Fait No More.

Mike: Nevybral bych období, ale spíš 15 let, od 1977 do 1992!

Ian: Uplně sem se tam teď vrátil.

Mike: V ´92 vyšli Angel Dust a taky spousta dalších skvělejch alb, Slayer…

Mike: Jo ale to ani tak neřešim.

Ian: Jasně, to víš já jo…

Mike: V roce 1977 vyšlo první album The Clash, The Jam, no a pro to bylo úžasnejch patnáct let s těmahle skupinama.

Ian: Fakt mám rád The Blackout, a pak je tu skupina ménem Rock Kills Kid a ty sou super cool. Stejně jako některý další bandy jako White Rose Movement a We Are The Scientists.

Ian: Rád touruju s The Blackout. Sou to naši nejlepší kámoši a prostě proto je to super.

Mike: Na turné sme byli se spoustou skvělejch skupin, třeba s Metallico, našima oblíbencema, ale vždycky radši hrajem s našema kámošema.

Ian: Jasně, myslim že kdyby to byla země, kde nás nikdo nezná, pak cokoli co by nás trocha vyšvihlo. A dokonce i kdyby nám brknli Green Day že jedou zahrát do tý zasr*** British Arény pro milion a půl lidí my tam budeme!

Mike: Top by nejdřív tu British Arénu museli postavit.

Ian: Joo jasně, ale určitě bysme tam byli.

Mike: Kdyby nám zavolal Robbie tak taky. I když Girls Aloud bych nepředskakoval.

Ian: Nechal bych předskakovat je nám. Já bych eště bral Oasis, kdyby mě Liam povolal kua hned bych tam byl.

Mike: Uslyšej nás hrát hromadu songů, co sme nikdy dřív nehráli.

Ian: A spoustu songů, co sme nehráli dlouho nebo nikdy předtim živě.

Ian: Možná po tom, co by nám Liam zavolal, bysme se změnili. Krutý bylo co Noel Gallagher řek, že 42 liber neni dost za to vidět ho hrát, brilantní, dělal jakou má velkou pravdu, že platěj 42 liber, ale to neni dost.

Ian: Sem tak natěšenej, nemůžu se dočkat. Tourovali sme po UK naposled kolem roku 2000 a myslim, že sme hráli snad všude, i na těch nejmenších místech. Myslim že nám to šlo, rozvinuli sme tohleto tourování. Je fakt úžasný hrát po arénách a vědět že si to zasloužíme.

Mike: Trvalo nám šest let dostat se až sem a je to super.

Ian: Omluv mě drahý, objednal sem si žervé a lososa a tak…

Mike: Ech ok, a jo ta Full Ponty, vybrali sme si radši to než dělat vlastní show, protože když někdy deš do Ponty, uvedomíš si, že se tam nic moc novýho neděje, a tak je pro nás super vrátit se tam.

Ian: Už sme v Ponty hráli…

Mike: Ne dělali sme tam jenom malý zahřívací show, ale nikdy sme nehráli pořádnou show. Bude to mazec, všechno to hvízdání a pokřiky.

Ian: Hvízdán a pokřiky mi připomínaj morris-tanečníky.

Ian: Televize většinou… (zase se baví s číšnicí, tentokrát o lososovi a žervé…)

Mike: Koukám na Prison Break, Battle Star Gallactica, Ztraceni, Supernatural, Heroes.

Ian: Koukám ena to samý a pak se o tom donekonečna vybavujeme.

Mike: Vyčumujeme pořád na filmy, čtem knížky, hrajem hry, mizerně se pokoušíme učit se cizí jazyky…

Ian: Který fanoušci, jak se menujou to je všechno co na to řeknu. Všechny je pochytam a uviděj…

Ian: No víš jak, otáčeli se k nám zády už od našich počátků. Pamatuju si jak se lidi nasrali, když sme zremixovali naše první album.

Mike: Je to nevyhnutelný, že jak se band vyvíjí a dělá pokroky, ztrácí jakýsi fanoušky a získává nový, a to se nám zřejmě stalo. Sou lidi, co sou s náma od prvního dne, ale i takový, co odpadli.

Ian: Jestli nám lidi opravdu rozuměj, potom nás berou. Podívej se na Davida Bowieho a U2, pořád se měněj, jako chameleoni, to samý Kiss a Metallica, změnili se podle toho, jak se v tý době cejtili, a brali je. Někdo nemá rád žádný změny, ale popravdě my máme skupinu pro nás samotný, možná to zní podivně, ale je to tak.
Mike: Děláme hudbu pro nás a pro nikoho jinýho, a tak jestli se to lidem líbí tak toe cool, ale když ne kvůli nim se nezměníme. To by bylo zaprodávání se.

Iam: Jo, změnit se pro někoho jinýho a ne sám pro sebe je zaprodávání se. Něco jinýho je změnit se sám pro sebe, to je prostě bejt k sobě upřímnej. Když se ráno vzbudim a řeknu si "ou dneska se oblíknu takhle…", tak to prostě udělám. Neni to jako "ouha to si na sebe nemůžu vzít, protože by to někoho mohlo nasrat". Vždycky sme dělali co kde jak sme chtěli a tak to bude napořád. Naštěstí spousta lidí nám rozumí a berou nás.

Ian: Je to v pohodě.

Mike: Myslim, že je to lepší než kdy dřív. Je tu hodně cool underground a indie skupin, hodně dobrejch tanečních věcí a nu-metal a hardcore bandů.

Co považujete za nejvyšší a naopak nejnižší bod vaší kariéry?

Mike: Uvádění Give it a Name letos bylo skvělý.

Ian: Když sme měli song nr.1, kdo by si to pomyslel? Já ne.

Mike: Bylo tu dost vysokejch bodů, nízkejch ani tolik ne.

Ian: A i když se cejtíme blbě, tak si prostě pomyslíme "je nám nic moc, ale je to moje práce, jak špatný to vlastně může eště bejt?".

Mike: Můj hudební vkus je bezchybnej, ne vážne, ani jeden.

Ian: Uplatil bych je drinkama zdarma, spostou drinků zdarma.

Mike: Studenta? Jo určitě drinky zdrama. A ňáký kvízy možná.

Ian: A Oasis karaoke, o tom by si uvažoval žeo?